PhDr. JAROSLAV ŠVEHLA (9.2.1901 - 13.5.1991)

 

   Divadelní a literární historik, kritik a bibliograf Jaroslav Švehla se narodil v Českých Budějovicích, kde také vystudoval českou státní reálku v roce 1919. Po její absolvování nastoupil na vysokou školu chemicko-technologického inženýrství v Praze, protože to bylo přání jeho tatínka, velkopodnikatele ve stavebnictví a on chtěl mít připraveného svého nástupce s vysokou odborností. Jaroslava však chemie nezajímala a byla mu cizí. To potvrzuje i pohroma, kterou způsobil ve školní laboratoři při chemických pokusech. Z nechtěného chemicko-technologického studia mohl však vystoupit až po smrti tatínka. Přestoupil na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy na obor slovanská filologie, kde byl pak promován na doktora filozofie 1.června 1931.

   Chtěl se věnovat knihovnictví, a proto absolvoval jednak státní školu knihovnickou, jednak dvouroční knihovnické kurzy při filozofické fakultě. Knihovnickou praxi nabyl při reorganizaci vědecké knihovny Spolku českých právníků Všehrd 1932, potom jako bezplatný pomocný knihovník v Národní a univerzitní knihovně pražské. Následně byl přijat jako pomocná vědecká síla do knihovny Národního muzea v Praze dne 20. listopadu 1934. Tam strávil v různých referátech řadu let až do roku 1951, kdy se nechal přeřadit do divadelního oddělení Národního muzea a zde setrval až do odchodu do důchodu v roce 1962.

   Do toho důchodu, i když už dovršil patřičná léta svého života a na důchod měl právo, nešel sám od sebe. Chtěl ještě být v zaměstnání. Jelikož měl původ v té době nepatřiční a ve svých článcích a jiných svých písemných vyjadřováních nepoklonkoval tehdejší straně a vládě do toho důchodu musel. Toto uvolnění ze zaměstnání nebylo však Jaroslavu Švehlovi ke škodě i když lítost, která přišla po odchodu z Národního muzea byla patřičná. Byl totiž spoluzakladatelem divadelního oddělení Národního muzea, prožil zde svoji nejaktivnější část života a získal pro NM několik vzácných Památek včetně jejich zpracování. Z akvizit byly nejvýznamnějšími například dar archivu Ottova nakladatelství z let 1871 - 1916, nebo dokumenty ze života Oskara Nedbala, patří sem také dary z literárních a divadelních výstav. A jak už bylo vzpomenuto, odchod do důchodu nebyl marný. Od toho roku 1962 dokončil několik svých rozpracovaných děl, které byly postupně vydávány knižně.