OSKAR NEDBAL - pokračování ve vzpomínkách paní Nedbalové

 

 

     OSKAR  NEDBAL  -  pokračování ve vzpomínkách pani Nedbalové

 

V Š E B O Ř I C K É    Z Á T I Š Í.    Takto byla nadepsaná jedna z kapitol ve vyprávění o skladateli Oskaru Nedbalovi, kterou napsal Jaroslav  Švehla a vyprávěla manželka Oskara Nedbala pani Marie Nedbalová.

 

     „Hudba a láska jsou křídla duše“

    

Tento výrok francouzského hudebního romantika Viktora Berlioze, který napsal Karel Burián Marii Nedbalové do památníku ve dnech velkého pěveckého festivalu v Praze r.1904, může být předznamenáním jejich vzpomínek. Hudbě a lásce především patřil její život, dlouhý, vzrušující, plný velkého smutku i velkého štěstí, ale krásný. Po nenahraditelné ztrátě, která ji postihla náhlým odchodem manžela, opustila velký svět společnosti a umění, s nímž se tak důvěrně znala a v němž se pohybovala s obdivuhodnou jistotou a obratností a usídlila se na pokraji sázavských lesů, v bývalé panské myslivně u Všebořic, nedaleko Dolních Kralovic. Toto místo bylo již posvěceno přítomností velkého hudebníka, skladatele a dirigenta Zdeňka Fibicha, který se tam narodil. Po neobyčejném ruchu obklopilo ji nyní neobyčejné ticho. Vyjížděla sice občas do světa, na cestu za hranice a pravidelně kolem Vánoc do Prahy, kde čekávali na ni už přečetní přátelé a známí.

      Seskupila kolem sebe všechny památky na geniálního manžela, rovnala, třídila je a vytvořila tak malé muzeum, z něhož poznáváme dobu, prostředí, intimní život i rozsáhlé, mnohostranné umělecké dílo jednoho z nejpopulárnějších českých hudebníků. Snímky s věnováním, noty a knihy, obrazy a jiné výtvarné předměty plní oba interiéry tak, že oči návštěvníka neví na čem dříve spočinout. Pokoj zdobí busta Josefa Mánesa od Ladislava Šalouna  i dvě velké vázy Františka Bílka, obrazy Luďka Marolda,  Jaroslava Panušky, dary od Emy Destinové.  Jsou zde dary z celého světa, no jako jednu z nejdražších relikvií uchovává pani Nedbalová skříňku s kadeří vlasů Bedřicha Smetany, kterou odstřihl při pitvě prof. MUDr Hlava a věnoval ji Oskaru Nedbalovi. Velká knihovna je plná knih s autorskými věnováními: Je mezi nimi mnoho děl z knihovny otce paní Nedbalové, básníka  Otakara Mokrého, básnické náčrtky, rukopisy článků a bohatá korespondence s přáteli, např. s Juliem Zeyerem, Josefem Holečkem, Adolfem Hejdukem, Svatoplukem Čechem atd.

      Noty a knihy plní všechny skříňky, stolky, pohovky a jsou mezi nimi autografy koncertních i jevištních skladeb od Josefa Suka, Lubomíra Róžického, A. Kopťajeva a samozřejmě originály Oskara Nedbala. Mistrova korespondence uspořádaná podle jmen spisovatelů, je opravdovou pokladnicí pro hudebního historika. Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich, Josef. B. Foerster, Josef Suk, Vítězslav Novák, Jan Kubelík, František  Ondříček, Jaroslav Kocián, Gustav Mahler, Richard Strauss, Béla Bartók, Pablo Casals a stovky dopisů jiných českých a evropských skladatelů, pěvců, dirigentů a hudebních teoretiků.

      Paní Marie Nedbalová  pečlivě opatrovala tyto památky a mezi nimi znovu a znovu prožívala chvíle po boku svého manžela, kdy plnila nejen mnohostranné povinnosti paní domu, ale přímo spolupracovala se svým mužem jako inspirátorka leckterého z jeho děl a jako jeho impresário při zájezdech po Evropě. Byla s ním všude a všude pomáhala slovem i písmem při jednáních o dirigování evropských symfonických orchestrů nebo při zabezpečování zájezdů Slovenského národního divadla, kterému stál Nedbal včele. Pronikla tak do tajemství tvorby svého muže jako málokterá manželka skladatele, do pozadí všech jeho dirigentských vystoupení v řadě evropských měst, znala líc i rub všech Nedbalových triumfů, jeho vítězství i nesnáze a starosti a to vše se vtisklo nesmazatelně do její paměti. Po desítky let, vzdálená  těchto světlých i temných chvil společného života, obnovovala si s novou intenzitou tyto vzpomínky, které žily v ní stále s podivuhodnou svěžestí.

      Tyto vzácné památky po mistru Nedbalovi sepisoval Jaroslav Švehla s dovolením pani Nedbalové jako podklad pro svou životopisní knihu o Nedbalovi /která nevyšla/,  tento materiál získal také pro Národní muzeum. Divadelní oddělení Národního muzea v Praze vydalo v roce 1964 k 90. jubileu narození Oskara Nedbala soupis jeho pozůstalosti, který zpracoval pan dr. Alexandr Buchner, bývalý kolega Jaroslava Švehly v Muzeu na  Divadelním oddělení.