BOMBY KOLEM PANTHEONU
Jaroslav Švehla - B O M B Y K O L E M P A N T H E O N U
Tento titul figuruje jako třetí v pořadí v části Knižního díla Jaroslava Švehly, vydaný v roce 1946. Autor v této knížce popisuje dění v posledních dnech II. světové války, kdy jako očitý svědek pozoruje z budovy Národního muzea, kde bylo jeho pracoviště a kde jako zaměstnanec a civilní obrana má službu po pět revolučních dní i s ostatními zaměstnanci.
5. květen 1945. Po tomto dni následovalo v Praze pět hrůzných dnů a nocí. Toho pátého května byl obvyklý úřední den v Národním muzeu, ale oči a mysl zaměstnanců jsou upjaty spíše k Václavskému náměstí, nežli k denním úkolům. –„Každou chvíli někdo vybíhá do vestibulu, kde kolem vrátnice zhoustlo nejvíce ovzduší neklidu a očekávání, kde se kříží zprávy ze všech koutů Prahy, aby mžikem prolétly budovou. Pojednou přichází zpráva: Spojenecké tanky jsou už v Dušníkách-! Všechno se vzruší. Vestibul muzea je plný zaměstnanců. Volá se po československých praporech… “. Tak popisuje Jaroslav Švehla počátek bojů v Praze kolem Národního muzea. V dalších minutách se objevují na více budovách Václavského náměstí národní vlajky a také v tom okamžiku je kolem hustý zástup a náměstím se ozývá vroucí zpěv našich hymen. Ale také padají první výstřely.
Němečtí policisté zahájí palbu nejdříve přes hlavy lidí a po oknech. Mladý Němec revolverem donutí lidi padnout na dlažbu, aby si zachránili život. Je mezi nimi i Jan Pivec, člen činohry Národního divadla s manželkou, herečkou Janou Romanovou. Z nečekaně nebezpečné situace jsou zachráněni v krytu Národního muzea, kam je vpustil službukonající zaměstnanec u dveří a to byl autor této knížky. I přes přeplnění krytu byli tito návštěvníci nuceni vzhledem k nebezpečnosti situace na ulicích zůstat do druhého dne. Jaroslav Švehla byl velký obdivovatel a znalec divadla, takže Jana Pivce poznal v tom nebezpečí a přizval ho i s manželkou do bezpečnějšího prostředí a tak vzniklo jedno celoživotní přátelství mezi Janem Pivcem – hercem a Jaroslavem Švehlou – divadelním historikem a kritikem.
Krátký pocit radosti ze svobody vystřídala v Praze napínavá hra života nebo smrti a šedesát lidí zavřených v budově Národního muzea sleduje tuto vzrušující situaci jako posluchači u dvou rozhlasových přijímačů. Každý z nich ve svém odvětví dnem i nocí sleduje útočné německé střely vycházející z domu vedle Petschkova paláce. Stále ve střehu, aby se nepřiblížili příliš k oknům, za nimiž sviští smrt, pátrají nejsou-li někde ohniska požáru. Za poslední noci nastupují všichni do zpustošených sálů, aby hlídali budovu bez oken, přístupnou ze všech stran. Sedmého května,v podvečer, bylo to pondělí, obcházela tříčlenná hlídka půdní prostory budovy. Byla právě v hlavním křídle obráceném k Václavskému náměstí, když uslyšela hukot letadla nad hlavami. Mocný výbuch otřásl celou budovou a bomba o váze 250 – 300 kg dopadla na Národní muzeum. Druhá bomba dopadla v sousedství pravděpodobně určena také muzeu. Bomba dopadla na Národní muzeum v 17 hodin 47 minut, tedy několik málo minut před 18. hodinou, kdy měl nastat smluvený klid zbraní.
Vzrušujícím dnem bylo také úterý 8.května. V 11 hodin dopoledne začala palba na Prahu zápalnými granáty, které způsobily mnohé požáry. Německé dělostřelectvo bylo na Letné, Petříně, za Pankráci, u Braníka, na Žižkově … palba na Prahu trvala přes 16. hodinu. Tehdy byla také zapálena Staroměstská radnice zásahem přímo do střechy věže.
Ráno příštího dne pohled z okna ukázal několik tanků jedoucích pomalu Václavským náměstím nad nimiž se zvedala mračna prachu.Byly zde po velkolepé rekordní jízdě od Berlína. Byli to Rusové.