Nevydaná díla Jaroslava Švehly

   

      Je několik titulů, které Jaroslav Švehla již nestačil vydat. Hlavní příčinou tohoto neúspěchu byl v podstatě jeho světonázor, který nevyhovoval současné politické situaci v období socializmu. Nebyl totiž schopen lhát a psát pokrytecky pochvalné fráze na vládnoucí stranu a proto trvalo velmi dlouhou dobu, než prosadil každé své dílo. A tak zůstalo několik zajímavých prací z jeho pera jenom v rukopise.

      Jedno z těchto nevydaných děl je Život s Oskarem Nedbalem – životopisný román o českém „králi violy“, světoznámém dirigentovi a skladateli. Vzniklo na základě přejímání pozůstalosti po Oskaru Nedbalovi do archivu Národního muzea, ale hlavně podle vyprávění Nedbalovy manželky Marie, která ochotně věnovala svůj čas této činnosti.

 

Úvod k románu:  „  V blízkosti  rodného domku Zdeňka Fibicha (1850 -1900) v panské myslivně s hospodářským příslušenstvím ve Všebořicích uchovávala pietně památky na svého manžela Oskara Nedbala paní Marie Nedbalová, rozená Mokrá. Jako pracovník Divadelního oddělení Národního muzea v Praze jsem byl poslán do Všebořic, abych napsal stručný seznam těchto památek za předpokladu, že se podaří získat tento cenný dokumentární materiál do sbírek Národního muzea. Celkem krátký pobyt však nestačil na tento soupis a bylo potom třeba využít pravidelných zájezdů paní Nedbalové do Prahy, abych soupis dokončil.

 Obsahoval nejen písemné dokumenty, nýbrž i hmotné památky (např.:zařízení bytu Oskara Nedbala), ale také památky na otce paní Nedbalové, Vodňanského notáře Otakara Mokrého a jeho literárních a uměleckých přátel. Na mou výzvu komentovala paní Nedbalová některé památky a časem se z toho vyvinuly velmi zajímavé a velmi upřímné vzpomínky na její život a osobnosti kolem něho.Vycítila tehdy můj zájem o tyto paměti a vyzvala mne, abych je ve vhodné formě publikoval knižně a v drobných studiích. Pokusilo se o to více lidí, většinou s úspěchem. Ale důvěra paní Nedbalové ke mne v mojí spolupráci se zakládala na více faktech. Byl jsem totiž současníkem důležitého období Nedbalova života. Poznal jsem Nedbala i osobně a jeho syn Oskar byl po léta mým spolužákem na českobudějovické reálce. Svůj význam mělo i moje studium o českých umělcích v Slovenském národním divadle, interwievy s nimi a jinými současníky o Nedbalovi. Proto jsem přijal rád nabídku  paní Nedbalové, ale vyhradil jsem si, že se pokusím doplnit a zpřesnit tyto vzpomínky dalšími studiemi a bádáním v archivech a mezitím jsem uskutečnil na téma Nedbalova života dvě výstavy. Ta větší byla v Hudebním divadle v Karlíně a menší v zámku zesnulého mecenáše Hlávky v Lužanech. Československý rozhlas vysílal pásmo několika scén Nedbalova života a další pásmo o zrodu a historii „Polské krve“.Psal jsem také o jednotlivých úsecích Nedbalova života, nebo o jeho účasti na některých národních kulturách hudebních. Jsem šťasten, že nyní mohu splnit svůj slib mistrově  choti, která zemřela v roce 1962 a stále věřila, že k naší publikaci dojde…“…tolik napsal do úvodu románu Jaroslav Švehla, ale vydání  knihy se neuskutečnilo a zůstala jenom jako rukopis. I když paní Nedbalové slíbil,že vydání prosadí a to pod pohrůžkou, že pani Nedbalová ho po smrti bude chodit strašit, nepovedlo se. Ovšem Švehla na ní vzpomínal do konce svého života a u té vzpomínky nikdy nezapomněl na číši červeného vína, kterou měla vždy na dosah ruky a také na její rozšafnost v chování a jednání.