Jaroslav Švehla > DIVADLO

Divadlo

Jaroslav Švehla byl člověk s velikým rozsahem zájmu o uměleckou oblast. Jak je už dříve připomenuto, v jeho životopise a dalších článcích, kromě veškeré literární oblasti se zajímal o hudbu, pantomimu a jevištní umění vůbec. Dokazuje to jeho vydaná kniha o Janu Gasparu Deburauovi, věhlasném mimovi, který se narodil v Kolíně, dále životopisná kniha o Janu Kaškovi, rodákovi ze Zbraslavi, Thespidova kára Jana Pivce, nevydaná studie o hudebním artistovi Emilu Glaasovi a jiné. Hlavní jeho zájem se však soustředil na Národní divadlo a jeho činoherní umělce. Celý svůj produktivní život se zajímal jednak o budovu Národního divadla a hlavně o herce, s kterými se znal osobně, obdivoval jejich práci, psal kritiky a také radil. Ve Švehlově dochované korespondenci najdeme nespočetné množství dopisů a jiných písemných projevů od takových osobností jako byla např. Růžena Nasková, Václav Vydra, Olga Scheinpflugová, Ladislav Pešek a mnoho dalších, kde se dočteme, že herci k němu chovali upřímnou úctu. Často ho žádali o poradu při studování svých rolí a s některými to byl přátelský dlouhodobý vztah a vzájemný obdiv. A že to byli umělci vysoké kvality dnes už vidíme jenom na filmovém plátně a díky filmové technice můžeme i dnes obdivovat jejích herecké výkony. Je potěšením podívat se a to třeba i opakovaně na film se Stanislavem Neumanem, Sašou Rašilovem, Františkem Smolíkem, Zdeňkou Baldovou, Jiřinou Šejbalovou, Ladislavem Boháčem, Natašou Gollovou, Marií Rosůlkovou, Růženou Šlemrovou, Světlou Svozilovou, Janem Pivcem, Jiřinou Štěpničkovou,….. . A tak by se dalo ještě dále pokračovat ve výčtu výborných představitelů divadelních a filmových rolí. Připomeňme si na následujících fotografiích jejich podoby:

Velké přátelství Jaroslava Švehly a herce vzniklo za Pražského povstání v květnu 1945. Tím hercem byl JAN PIVEC člen Národního divadla v Praze.

Tato příhoda je podrobně opsaná v dílu J. Švehly Bomby kolem Pantheonu a také v životopisné knize Thespidova kára Jana Pivce kde je Jaroslav Švehla spoluautorem s Věrou Pivcovou a Bohumilem Bezouškou.

V tomto díle vypráví Jan Pivec poutavým způsobem a detailně o svém dětství a životě na Královských Vinohradech kde se 19. května 1907 narodil a prožil krásné dětství. Vzpomíná na kamarády, spolužáky a mezi jinými i na slavnou světovou pěvkyni Jarmilu Novotnou, která dobývala svět svým nádherným sopránem, ale v dětství se proháněla jako jiná děvčata a kluci z Pražských Vinohrad po Sázavské ulici s Janem Pivcem – budoucím velikánem dramatického umění. A že Jan Pivec byl herec nevšedního formátu nám dokumentují filmy, které byly s nim natočeny, jenom je škoda, že jich nebylo více, aby byla vidět celá škála jeho výrazovosti hraného projevu.

Jan Pivec svou hereckou dráhu začínal u několika kočovních společností a poznal jejích svízelné živobytí. Naštěstí to nebylo dlouho. Po skončení studia na konzervatoři dostal angažmá v Bratislavě v Národním divadle, kde zůstal čtyři sezóny. Byl to rok 1930 -1934 V následujícím dopise líčí J.Švehlovi jak se dostal do angažmá do „Národního“ v Praze, kde zůstal až do konce svého hereckého působení.

Jeviště, které bylo jeho nejoblíbenějším místem pobytu, bylo hlavně ve hrách Shakespearových vždy svědkem perfektního a ojedinělého ztvárnění postav, které vytvářel s velkou odpovědností ke své práci. O této odpovědnosti věděl moc dobře Jaroslav Švehla. S nim totiž „ Jeníček“ své role probíral do detailů, konzultoval, piloval a vylepšoval, dokud mu je jeho „Jaroušek“ neodsouhlasil. Potvrzuje to i jeho role Jaga, v Shakespearově hře Otello. Dokumentuje to i korespondence Pivce se Švehlou a mnohá tvrzení diváků, kteří shlédli tuto životní roli Jana Pivce.

Protože vím jak Jan Pivec s gustem vyprávěl vtipy, dovolím si jeden z tehdejší doby připomenout… „ Slavného dramaturga se ptá jeho vnuk: dědečku, kdo to je vrah? Dědeček odpoví: To je herec, který jde hrát Jaga po Pivcovi“.

Velikou rolí Pivcovou byl také Falstaff z Veselých windsorských paniček. Kdo shlédl toto strhující představení v Tylově divadle ( byl to rok 1962 a dále…) nemůže zapomenout. Další dokument v podobě přátelského dopisu píše Janu Pivcovi Jaroslav Švehla, historik a kritik.

Následuje dopis ze dne 19. Června 1962

Že Pivec byl hercem s velkým „H“, to potvrdilo množství jeho současníků. Ale Jan Pivec byl také člověk, který tak jako předváděl své role – tedy originálně, upřímně a s plným nasazením, tak se choval i v civilním životě, dle své letory. Pokud se mu nezdálo být něco pravdivé, správné, nebo lživé a podobně, dal to patřičně té persóně pocítit. Toho důkazem jsou i jeho další dva dopisy:

I TAKOVÝ BYL JAN PIVEC