VELKÝ ROZSÉVAČ - život a dílo Jana Otty

VELKÝ ROZSÉVAČ - život a dílo Jana Otty,tak nazval původně Jaroslav Švehla svou monografii o nakladateli Janu Ottovi, která při vydání dostala název JAN OTTO – Kus historie české knihy.

   Tato monografie byla zpracována na základě archivního materiálu, který po rozdělení firmy darovali dědici Národnímu muzeu, jeho Literárnímu oddělení. Bylo to několik tisíců dokumentů, doplněných ještě celou osobní knihovnou Jana Otty, obsahující všecka díla jeho nákladu. Autor pracoval dále na základě všech dostupných jiných pramenů, článků, osobních vzpomínek bývalých zaměstnanců a literátů. Dílo objímá vlastně historii tří spisovatelských generací v době asi 45 let.

   Patriarcha českých nakladatelů Jan 0tto (1841 – 1916) vybudoval na sklonku 19. století jedno z nejvýznamnějších českých nakladatelství. Jen v období 1870 – 1916 tu vyšlo více než 4500 knižních titulů a bylo vydáváno 23 časopisů. Vydával ucelené knihovny (anglická, ruská, česká aj) a díla významných domácích autorů té doby (J.Vrchlický, J.V.Sládek, A.Jirásek aj.) Ojedinělým edičním činem se stal 28-dílný Ottův Slovník naučný (140 000 hesel, téměř 30 000 stran), který vycházel plných 21 let.

   Jan Otto se vlastní pílí vypracoval z kupeckého příručího ve vynikajícího nakladatele světového jména, finančníka, spisovatele, redaktora i politika. Od mládí se výrazně podílel na společenském a národním dění, podporoval všestranně osvětu a vzdělanost. Řadu let byl předsedou správní rady Živnostenské banky, členem různých správních rad, poslancem říšského sněmu a dvorním radou. Založil Svaz českých nakladatelů.

   A byl to právě tento svaz, který v roce 1941 vypsal soutěž o literární práce pro edici, kterou hodlal připomenout významné české knihkupce a nakladatele. Svou studií „Jan Otto, život a dílo“ v soutěži zvítězil právě PhDr Jaroslav Švehla ( 1901 – 1991), bibliotékář a odborný divadelní pracovník Národního muzea v Praze. Osudy vítězné monografie o Janu Ottovi však byly dramatické. Protože v období německé okupace nemohla vyjít kniha, která ukazovala pracovitost a um Čecha, bylo vydání knihy odloženo. Dočkala se tiskárenského zpracování až v roce 1947. V této fázi dospěla ke sloupcové korektuře. Uchoval se pouze sloupcový obtah. Po únorovém komunistickém puči v roce 1948 byla na „vyšší příkaz“ sazba rozmetána, rukopis skartován. Nebylo možné vydávat dílo, které oslavuje velkopodnikatele a „buržousta“. V období Pražského jara, počátkem roku 1968, znovu svitla naděje na vydání a autor byl vyzván, aby monografii doplnil o podrobnou bibliografii. Dříve než mohla kniha vyjít, bylo nakladatelství zrušeno a kniha opět „normalizátory“ označena za nevhodnou k vydání. Vždyť Jan Otto byl ‚asociál a kapitalista‘ A to se u nás tehdy nenosilo. Když po Něžné revoluci byla nabídnuta po třetí k vydání byl nedostatek papíru a peněz, ale nevzdali jsme to a kniha se dožila vydání v roce 2002. Jaroslav Švehla se však toho nedožil.

   Knihu vydalo nakladatelství H+H . Stylisticky ji velmi citlivě upravil Dr. Robert Sak. Vydaný byl ovšem jenom první díl, tedy život a dílo Jana Otty. Podrobná bibliografie zůstala v rukopise.

   Jaroslav Švehla věnoval zvláštní pozornost Ottově práci na poli odborném a organizačním pro české knihtiskaře, nakladatele a knihkupce, organizaci jeho závodu, jeho spolupracovníkům, způsobu jeho práce, reklamě atd. tak, že tato monografie obsahuje mnohé, co bude užitečné pro příští dějiny českého nakladatelského, knihkupeckého i knihtiskařského stavu. Tato práce přináší také hodně neznámých podrobností ze života a díla českých spisovatelů a vědců. Kapitola o naučném slovníku sleduje podrobně vývoj a dramatické zvraty tohoto největšího rozsahem českého díla zvláště se vztahem k Jiráskovi,Vrchlickému, Sládkovi, Mrštíkovi, Hejdukovi, T.G.Masarykovi a j.

   Autor byl veden snahou poklonit se v patriarchovi českých nakladatelů práci těch, kteří nečiní duchovní bohatství národa pouze předmětem svého obchodu, ale také předmětem své lásky, oddané péče a spolupráce. Chtěl přispět k dějinám české knihy, tvořícím podstatný a charakteristický rys dějin národa a ukázat na Ottově službě národu, stavu a profesi vzor těm, kteří se chtějí pokusit, jako on, spojit užitečné ideály s praktickým životem.

   Jak už je výše naznačeno, toto dílo o nakladateli Janu Ottovi a jeho vydání, stálo Jaroslava Švehlu velké úsilí a starosti po čas několika desítek let. Protože tuto monografii považoval za svoje nejmilejší dílo a jeho obdiv k Janu Ottovi byl bezmezný, proto stále doufal v jeho uvedení v život a knižní podobu. Bohužel, se nedočkal a zemřel v roce 1991. Kniha vyšla v roce 2002.
      S rokem 1968 přišlo Pražské jaro a ledy se začaly hýbat (to už dílu o Ottovi bylo 20 let). Hodně lidí zasvěcených do literatury o práci Dr. Jaroslava Švehly vědělo jako např. spisovatel a redaktor Otakar Štorch – Marien, který 8. 3. 1968 psal v Kulturních novinách článek: Dluh by měl být splacen…. Píše, že knihy mají své osudy a to ještě netušil, že těch let nebude 20, než dílo dostane knižní podobu, ale šedesát. Zde se mi nabízí také vzpomínka na další pokus o vydání knihy o Ottovi a to ve vydavatelství Růže v Českých Budějovicích, kde byl v té době šéfredaktorem Dr. Robert Sak, který přijal dílo k vydání. Projevil také zájem o doplnění bibliografie. Do roku 1970 Švehla obohatil svou monografii ještě o neobyčejně cennou bibliografii, ovšem vloudila se chybička… mezitím nastala normalizace. Takže opět přibyl jeden plný „šuplík“.
      Začátkem roku 1996 přišlo velké překvapení jako blesk s jasného nebe. Ozval se naší rodině (J. Švehla už nežil) pan docent Robetr Sak, který nezapomněl, že někde leží dílo, které ho kdysi před léty zaujalo a které nestačil jako šéfredaktor Růže vydat. Tentokrát se ovšem muselo jazykově pročistit, upravit (za 60 let čeština prošla vývojem), co docent Sak učinil, opatřil knihu poznámkami a vysvětlivkami, napsal závěrečné slovo a jsme rádi, že ve Slovu editora použil citaci z dopisu dcery Jana Otty Růženy Pelnářové-Boettingerové: „ Vážený pane doktore“, psala 17. prosince 1940 Jaroslavu Švehlovi paní Růžena, „dovolte, abych Vám opravdu ze srdce poděkovala za Vaše dílo o mém otci, které mne překvapilo nejen podivuhodným zvládnutím bohaté látky, ale zejména výrazností a plastičností slohu, tak prostého i bohatého zároveň, podmaňujícího přímo v některých partiích jako např.:počátek životopisu, začátek kapitoly o OSN (Ottův slovník naučný) aj. První část, Životopis, přečetla jsem jedním dechem a nebylo to, pokud mohu posoudit, jen pro přirozený citový vztah – myslím, že musí působit na každého vnímavého čtenáře. Je to krásný a ušlechtilý čin, na který můžete být právem hrd.“Tato slova, podtržená samotnou odesílatelkou přijal autor jako první zhodnocení svého díla, zhodnocení o to cennější, že vyšla z pera Ottovy dcery. Růžena byla nejmladší dcera Jana Otty. Narodila se 16. 11. 1887. Jejím manželem byl známý malíř Hugo Boettinger. Od ní získával autor knihy přímé informace ke své práci.

    Ottovy děti :  MARIE  (Márinka) narodila se v roce 1871

                           MILADA nar.1872 - provdala se za soudního

                           adjunkta Františka Mayera

                           JULIE nar.1873

                           JAROMÍR nar.1876 - zemřel brzy po

                           narození

                           JAN nar.1881 - zemřel 3-letý na Zbraslavi

                           JAROSLAV nar.1883

   Jejich maminka a manželka nakladatele Jana Otty,kterou něžně nazýval Miladinka,zemřela v roce 1900 také na Zbraslavi.

        Jan OTTO - Portrét od Huga Bettingera